Chceš vidět zákulisí ULTRA? Staň se dobrovolníkem.

V roce 2024 si jednou malý Pepíno řekl, že se o půlnoci prostě sebere a půjde se podívat na start prvního ročníku Otrokovické stovky. Nakonec s běžci odběhl prvních osm kilometrů. Fandil, podporoval a nasával atmosféru jednoho z nejkrásnějších ultra závodů u nás.

Právě tehdy mu došlo, že tohohle chce být součástí.

A přesně jednou takovou myšlenkou a jedním spontánním rozhodnutím pozdě večer začala jeho cesta dobrovolníka.

Cesta do zákulisí

Tu noc jsem se domů vrátil až kolem druhé ráno a už tehdy jsem věděl, že se tam chci vrátit znovu.

Další den jsem se i po pěti hodinách spánku zase sebral a vyběhl do chřibských lesů fandit běžcům. A bylo neskutečné sledovat, jak se i po desítkách kilometrů dokázali usmát, když u trati stáli lidi, kteří je podporovali. I když to byl jen random kluk křičící „Jste neskuteční, jen tak dál!“, pro některé to v tu chvíli znamenalo víc, než by člověk čekal.

O rok později, asi měsíc před dalším ročníkem, jsem napsal organizátorům mail, jestli nepotřebují pomoct. A přijali mě jako dobrovolníka.

Byla to neskutečná zkušenost, díky které jsem poprvé pocítil sílu ultra na vlastní kůži. I když jsem běžcům „jen“ pomáhal, cítil jsem z nich všechno, čím si procházeli. Únavu, krize, radost i odhodlání pokračovat dál.

Od té doby mám obrovský respekt ke každému, kdo někdy uběhl jakékoliv ULTRA které jsem si pak odběhl i já sám.

👉 Moje první ULTRA

Není to jen zkouška těla. Je to brutální test vůle, hlavy a schopnosti nezastavit se, ani když už tělo dávno nechce pokračovat.

A na tohle všechno jsem přišel během 26 hodin téměř bez spánku.

Jak jsem se stal součástí týmu

Po tomhle nadupaném zážitku, kdy jsem poznal nové lidi a prostředí, ve kterém jsem se cítil mezi svými, jsem se zase vrátil do normálního života. Zpátky do školy. Zpátky k tréninku.

Jenže po nějaké době mi zazvonil telefon. Volal Horsi, hlavní pořadatel Otrokovické stovky.

„Čus Pepíno, nechceš se přidat k nám do běžeckého týmu? Potřebujeme mladou krev plnou ambicí. Jdeš do toho?“

Souhlasil jsem snad ještě dřív, než tu větu vůbec dořekl.

Návrh pak schválil i zbytek týmu a já se stal oficiálním členem SKÁJE. A právě tehdy jsem měl pocit, že jsem konečně našel svoje lidi.

O rok později přišla další obrovská zkušenost. Celý další ročník OE100 jsem už nenatáčel jen pár záběrů bokem — dokumentoval jsem celý závod. Od příprav přes noční pasáže v lese až po unavené finišery v cíli.

Najednou jsem nestál na občerstvovačce, ale tvořil přímo v terénu. A i když mě práce na občerstvovačkách bavila, tohle byla další příležitost ukázat, co ve mně je.

A víš, co je na tom všem nejvtipnější?

Tohle všechno začalo jedním obyčejným mailem. Jedním malým rozhodnutím, které postupně vyrostlo v něco mnohem většího, než jsem tehdy čekal.

A úplně stejně může začít i tvoje vlastní cesta.

Jak vypadá dobrovolníčení?

Jestli máš rád horský běh, trail nebo ultra, dobrovolničení na závodech je něco, co bys měl aspoň jednou zažít. Je v tom sranda, únava i neskutečná atmosféra. Zároveň je to ale i velká zodpovědnost.

Musíš dávat pozor na běžce. Pomoct ve chvíli, kdy je na tom někdo opravdu špatně, nebo třeba kontrolovat, že všichni proběhli přes checkpoint. Bez dobrovolníků by podobné závody jednoduše nefungovaly.

A co takový dobrovolník vlastně dělá?
To hodně záleží na tom, kam tě organizátoři pošlou, ale většinou je to něco z toho:

• stavění zázemí startu a cíle,
• značení tratě,
• práce na registraci,
• předávání medailí,
• pomoc na občerstvovačkách,
• zapisování proběhlých běžců,
• povzbuzování závodníků,
• nebo řešení věcí, které se pokazí na poslední chvíli.

A jo… občas to bolí. Někdy budeš promrzlý, unavený a bude se ti chtít spát. Jenže zároveň zažiješ věci, ke kterým se většina lidí nikdy nedostane.

Dobrovolničení ti může dát:

• pohled do skutečného zákulisí závodů,
• nová přátelství,
• zkušenosti a dovednosti,
• možnost dostat se do skvělé komunity,
• a zážitky, na které budeš vzpomínat ještě hodně dlouho.

Dobrovolničení na závodech není jen o rozdávání kelímků s colou nebo zapisování čísel běžců. Je to možnost stát se součástí něčeho mnohem většího. Poznat lidi, kteří milují pohyb, hory, bolest i atmosféru závodů stejně jako ty.

Možná si z takového víkendu neodneseš medaili ani výsledný čas na Stravě. Ale odneseš si zkušenosti, zážitky a vzpomínky, které ti v hlavě zůstanou mnohem déle než většina závodů.

A kdo ví.
Možná ti jeden obyčejný mail otevře dveře do světa ULTRA, o kterém teď ještě vůbec nevíš. Stejně jako kdysi otevřel dveře mě.

Mně změnil úplně všechno a tobě může taky.

Tak běž, napiš organizátorům na některý ze tvých oblíbených závodů a zažij něco co stojí za vyprávění.