Přes diskomfort ke komfortu

Mám za sebou spoustu výzev a mockrát se mi stalo, že tělo odpadlo a musela nastoupit mentální odolnost.
Tehdy jsem pochopil, jak moc důležitá je mentální síla.
Většina lidí ji ale netrénuje. Prostě se jim nechce nebo neví jak.

Proč je diskomfort tvůj kámoš

Každý má svůj druh nepohodlí. Pro někoho je to pět dnů v horách, pro jiného vstát z postele, když venku prší.
Ale pokaždé, když děláš něco, co ti není příjemné, rosteš.
Posouváš hranici odolnosti a připravuješ se na chvíle, kdy přijde fakt těžká situace.
A čím častěji se dobrovolně vrháš do diskomfortu, tím víc tě překvapí, že věci, které tě dřív ničily, teď dáváš s úsměvem.

První krok? Prostě se zvedni

Tenhle článek je hlavně o fyzickém diskomfortu.
Ne o tom, jak ráno v klidu vstát z postele, ale o tom, jak se donutit makat, když se ti nechce.

Začni pohybem.
Zvedni zadek a jdi si zacvičit, zaběhat nebo vyšlápnout kopec.
Ne pohodová procházka, ale něco, co tě vytrhne z komfortu.

Ze začátku stačí 2–3 tréninky týdně.
Až to půjde, přidej čtvrtý.
A pak si dej větší výzvu: závod, kemp, výpravu do hor. Tam poznáš, jak na tom opravdu jsi.
A možná zjistíš, že:

Karimatka už není nepřítel, ale kámoš, na kterém se dá v klidu vyspat.

Komfort tě nikam neposune

Růst začíná, když tě to bolí.
Nemusí to být peklo – stačí jen opustit to, na co jsi zvyklý.
A když máš vedle sebe někoho, kdo jde do stejného diskomfortu, všechno je hned lehčí.

Pravidelně se vystavuj nepohodlí.

Nejenže porosteš, ale budeš mít i příběh, který stojí za vyprávění.
Tak pojď, přejdi hranici komfortu a napiš ten svůj.

Když hlava začne sabotovat

Po delší zátěži mozek začne křičet: „Už dost!“
Chce tě chránit, ale ve skutečnosti tě brzdí.
Vědci říkají, že když máš pocit, že už fakt nemůžeš, jsi teprve na 40 % svých možností.

A právě tady se to láme.

Buď se poddáš, nebo to zlomíš.

A když to překročíš, často přijde zázrak. Bolest ustoupí a vrátí se energie.
Zažil jsem to, když jsem běžel noční 12hodinovku. Myslel jsem, že končím. A pak to najednou šlo.

Když fakt nemůžeš dál

Jo, někdy už to prostě nejde. Ale rozlišuj – jsi jen unavený, nebo se ti fakt něco děje?
Bolí tě klouby nebo šlachy? Zastav, zhodnoť to.
Chce se ti spát? Na chvíli si lehni.

Ale pokud jsi „jen“ líný a nechce se ti, tak to je přesně ten moment, kdy má smysl jít dál.

Zkus hacknout hlavu

Nesoustřeď se na cíl, rozkouskuj ho na malé části.
Jeden krok. Jeden kilometr. Jedna občerstvovačka.

Když jsem běžel těch 12 hodin, nesoustředil jsem se na to, že mě čeká 12 hodin nočního běhu.
Měl jsem v hlavě: „Dojdi na občerstvovačku. Tam je světlo, voda a jídlo.“
A takhle, kolo za kolem, jsem zvládl celý závod.

Každý den jedna kapka

A to je ono. Teď jsi na řadě ty.

Posouvej své limity, zlepšuj se, nalož si.

Když do sklenice každý den přidáš kapku, za pár let bude plná.
Dělej proto denně aspoň jednu věc, která tě posune blíž k lepšímu já.

Tož poď do toho! 💪 #naložsi