Bolí tě nohy, směješ se jak blázen a nechceš domů. Takový byl Kempa Camp
Hlava plná dojmů, nohy bolí a úsměv zůstává. Kempa Camp byl zážitek, který budu ještě dlouho vyprávět. Co jsme zažili, jak jsem to zvládl a proč bych to doporučil i tobě? Dozvíš se právě tady.
Začnu zlehka. Ať víš, o čem je řeč – hlavně pokud jsi o tomhle suprovém kempu ještě neslyšel.
Kempa Camp je vícedenní sportovní kemp, na kterém potkáš skvělé lidi, naložíš si pořádnou dávku běhu, zkušeností a inspirace… a při odjezdu si budeš přát, aby to ještě nekončilo.
Akce jedou v Česku, ale taky třeba na Mallorce nebo v Norsku. A program? Přechody hor, plavání, triatlon – pro každého něco.
A kdo za tím vším stojí?
Honza Kempa. Trenér, který to má v nohách i v hlavě. Byl profi triatlonista, který se teď věnuje své rodině a maká na sobě i s ostatními. Umí tě rozsekat na tréninku, ale taky rozesmát jako nikdo – a zároveň ti vážně a srozumitelně vysvětlit všechno, co tě kolem tréninku zajímá. Prostě borec, co tě posune dál.
Já sám? Za čtyři dny s ním jsem se naučil opravdu hodně.
Den 1. – Seznamovačka a první výběh
Hned po jízdě v autoškole jsme s jednou z účastnic vyrazili z Hradce směr Špindl. Už cestou v serpentinách jsem cítil závan dobrodružství.
Překvápko na check-inu. Jsem s Honzou na pokoji! Jasná věc – využít každou chvilku a vyptat se ho na vše, co mě zajímá a trochu mu olíznout mozek.
První seznamovací běh – osm kiláčků, lehká trať, super nálada. Každý řekl pár slov o sobě, hned jsme se víc poznali.
A já? Byl jsem překvapený, že na tom vůbec nejsem špatně. Měl jsem obavy, ale zbytečně. I jako začátečník si tady najdeš své tempo.
Počasí trochu blbé – mraky, kapky – ale nikomu to náladu nesebralo. Po běhu sauna, pak večeře a představení.
Atmosféra? Jako parta, co se zná roky.
Den 2. – Technický trail a borůvkové knedle
Ráno TRX s Honzou. Ručičky hořely, ale stálo to za to. Nové cviky, nové poznatky, super start dne.
Pak delší výběh směrem na Sněžku. Technický terén? Spíš motivace než brzda. Držel jsem se vepředu, párkrát jsem si dal i „dabl“ – otočka a zpátky ke skupině.
Na vrcholu davy jak na Václaváku, tak jsme se tam dlouho nezdržovali. Spíš dolů, rychlejší seběh a pak odměna v horské chatě. Knedlíky+kofola=TOP.
Cestou zpátky trochu déšť, trochu vítr, ale nic, co by nás zastavilo. Zakončeno klasicky: sauna, jídlo, smích, postel.
Den 3. – Foukalo, bolelo to, ale ty knedle
Ráno začalo TRX tréninkem. Povinný, ale fakt sranda. Honza furt něco vtipkoval, ale zároveň nám perfektně vysvětloval každý cvik. Smáli jsme se, funěli, makali – přesně tak, jak to má být.
Po tréninku jsme vyrazili na běh směrem na Sněžné jámy. Po včerejším nášupu jsem měl nohy jak z kamene, ale stejně jsem si to užíval.
Na Sněžných jamách foukalo jak blázen, ale výměnou tam nebyli lidi. Klid, prostor a ty výhledy? Pro někoho, kdo tráví většinu týdne na placce jako je Hradec, to bylo doslova dechberoucí.
Zastávka na Labské boudě? Jasná věc – borůvkové knedle jsou v Krkonoších povinnost.
Pak jsme běželi dál kolem Martinovky – známá trasa z loňského běžkařského soustředění. Tentokrát bez sněhu.
Za Brádlerovými boudami jsem začal trochu cítit břicho. Asi moc zátěže, moc knedlíků, nebo všechno dohromady. Naštěstí nic vážného – stačilo si odskočit a bylo zase dobře.
Večeře byla zasloužená. Pořádné jídlo, klidná nálada. Žádný večírek, žádné hrdinství – všichni jsme byli dost unavení a těšili se do postele.
Den 4. – Kozí hřbety a poslední výběh
A je to tady. Poslední den. Ani se mi nechce pryč… ale nedá se nic dělat.
Po snídani balíme věci, sjíždíme dolů do Špindlu a vyrážíme na trail, který nám všem ještě jednou připomene, proč tohle celé stálo za to.
Cíl? Kozí hřbety. Jedna z nejhezčích stezek v Krkonoších. Strmý výšlap, terén drsnější, ale tohle místo za to stojí.
Nohy už trochu protestují – po třech dnech toho mají dost – ale nikdo nefňuká. Naopak. Držíme se pohromadě, kecáme, smějeme se a pořád je super vibe.
Před koncem jsme se s Honzou utrhli a posledních 200 metrů jsme si střihli jako závod. Jen tak pro radost.
Nahoře za odměnu nádherné výhledy. A kupodivu docela klid – asi si sem kvůli náročnosti moc lidí netroufne. Nebo jsou všichni zase na Sněžce.
Zpátky už jen seběh dolů, krátké osvěžení v ledovém potoce (jo, ten pocit, když si do toho naložíš lýtka), poslední společné jídlo… a pak už cesta domů (teda na intr).
Zkušenosti, zážitek, hory a super víkend
Kdyby ses mě zeptal, jestli bych to dal znovu?
Bez váhání odpovím: „JO!“
Čtyři dny s partou, co jede naplno. Sranda, pot, hory, jídlo. Každý den něco jiného. Každý den nový impuls.
Pozdrav od Honzy pro rodiče
A Honza? To je kapitola sama o sobě. Každé ráno nabitý jak Duracell baterka a s úsměvem od ucha k uchu. Nakazil nás svou energií, ať jsme byli jakkoliv rozsekaní.
Takže pokud váháš, jestli tohle není ztráta času nebo prachů – neváhej.
Nalož si. #naložsi
Tohle ti dá víc, než čekáš. A nezapomeň:
Bolest dneška je vítězství zítřka.
Máš raději audio verzi článku? Poslechni si ho.
